• Můj profil
• Hodnocení (423)
• Komentáře (383)
• Galerie
• Videa

První seznámení s "počítačem" proběhlo ve věku šesti let, kdy jsem na návštěvě u známých vyzkoušel legendární Commodore 64. Rambo a šílený lamač joysticků - olympijské hry, to byl důvod, proč jsem hned zatoužil po vlastní C64. Dlouhé nahrávání her na kazetách a pro dítě složitost DOSu byla dobrá první zkušenost s trpělivostí a seznámení s tím, jak počítač funguje. Přes různé family games, Segu, Atari a i šílený český počítač IQ 191, (který pípal při stisku klávesnice, jinak nic moc ostatního neuměl), jsem se propracoval k PC. 286, 8mhz v turbo režimu 16. Harddisk 120 Mb... Konečně bez kazet a čekání, a se (zdánlivě) nekonečnými možnostmi, co zkusit za hry. Prince, Prehistorik, Wolf, Doom a nekonečné zástupy adventur...neuvěřitelný pokrok od dřevních dob.
V roce 1995 jsem zahlédl v trafice časopis LEVEL...něco dosud nevídaného v ČR. A od té doby jsem měl skoro každé číslo po dobu deseti dalších let. Po odvážném pokusu dát jako přílohu CD s demáčema a třeba i trailerama k filmum se počet lidí, zajímající se o hry rapidně zvýšil.Je třeba si uvědomit, že do té doby byl člověk se zájmem v počítačích a nedejbože hrách brán jako podivín. Postupem času přišlo na řadu Pentium 100 mhz, což pro nás byl pomylsný olymp a spíš nějaký stroj používaný výhradně jen NASA. Začal rozvoj 3D karet a vše začalo vypadat nadějně. Vycházeli kvalitní tituly a skoro každý rok nastala nějaká herní revoluce. K největšímu záseku před monitorem byla pařba Falloutů a Might magic 6.
Technika šla rychle vpřed a pentium už bylo po chvíli šrot. Pořídil jsem si poprvé AMD. a to konkrétně Durona asi 422 Mhz a 3D akcelerátor. Trojrozměrné hry vypadaly úžasně, už žádné rozpixlované pokusy. A vs.P a No one lives forever 2 byly pěkné kousky na test nové karty. Tou dobou jsem kupoval i Score a Gamestar, začaly vycházet i Plné hry jako DVD příloha a člověk chtěl mít přehled. Hodně se mi líbilo i na INVEXU v Brně, kde jsem potkal třeba Ondřeje Průšu (drakena)- tehdejšího šéfredaktora Levelu.
Pak roky plynuly a na hraní her nebyl moc čas, nicméně technika opět zestárla lusknutím prstu a teď momentálně vlastním AMD Phenom™ X4 Quad-Core, který mi na kancelářské práce zatím stačí. V současnosti si rád zapařim, když potřebuju relax - Burnout paradise, NFS shift nebo Pure. Mam rozehranou Mafii 2, Fallout: New Vegas a z nostalgie Duke nukem forever. Za poslední dobu mě nejvíc zaujala asi jenom Crysis 2, ve všech směrech hodně povedená hra. Rád si jí zapařím přes projektor, s úhlppříčkou přes celou stěnu pokoje má (nejen tato) hra úplně jiné rozměry.
Počítačové hry mě provází už 20 let a na tomto světě mě nejvíc baví obrovská dynamičnost a pokrok. Od tetrisu až po virtuální realitu - jaké odvětví lidské činnosti prošlo za tak krátkou dobu tak rapidní proměnou? V roce 80 si nikdo ani ve snu nepomyslel, že jednou hra bude mít větší zisky než třeba film. Je otázka, kam herní svět bude směřovat dál. Za sebe hodnotím své herní období 1991-2011 jako dobu plnou dobré zábavy a i nabytých skillů, např. angličtiny a mnoha jiných.
Díky hrám jsme nemuseli pasivně sedět a hltat bullshit servírovaný televizí, ale mohli a můžem se aktivně a svobodně podílet na tom, co nás baví.